Kolaps systému

Kolapsem civilizace je myšleno selhání systému, v kterém žijeme – situaci, kdy v obchodech není jídlo, peníze ztrácí svou hodnotu a policie neplní svou ochranitelskou funkci. Ačkoliv to zní jako námět z postapokalyptických románů a filmů o zombie invazi, kolaps systému zažila západní civilizace ve své historii již mnohokrát, a některé z nich v poměrně nedávné době. Aktuálně zrovna v těchto dnech dochází k podobnému zhroucení systému, o kterém budeme psát, ve Venezuele. Obsah tohoto článku je tvořen na základě osobních zkušeností lidí, kteří některý z kolapsů přežili – z ekonomického kolapsu v Argentině, z války v Bosně, Chorvatsku, Ukrajině a cílem je tyto zkušenosti utřídit a vyvodit z nich návyky užitečné pro případ další krize.

Druhy kolapsů a jejich příčiny:

Zde uvedu příklady některých známých kolapsů systému a k čemu tyto kolapsy v konečném důsledku vedly:
Velká hospodářská krize + krach na burze – 2. světová válka
Zadluženost Jugoslávie – Rozpad a války 1991-2001
Vojenský režim v Brazílii – hyperinflace a rozpad ekonomiky 1990
Válka v Čečensku – ruská finanční krize 1998
Falklandská válka – hyperinflace v Argentině 1999-2002
Iránsko-irácká válka – ekonomická krize Iráku – válka v zálivu 2011 – nábožensko-politická krize v Iráku – povstání a vznik ISIS 2014
Yom kipurská válka – ropný šok a celosvětová recese 1973
Hypoteční krize USA – celosvětová finanční krize – arabské jaro – migrační krize 2

Ve všech těchto krizových situacích můžeme identifikovat tzv. spouštěč krize, tj. moment, který dává do pohybu nezadržitelný sled událostí.

Spouštěče krize:

Válka – v podobě boje o nezávislost, občanská válka, invaze (Gruzie, Jižní Osetie)
Selhání ekonomiky – deflační past, hyperinflace, zadluženost (Řecko, Argentina, Venezuela)
Eskalace občanských nepokojů – labilní politika, třídní a sociální rozdíly (Ukrajina)
Nefunkční stát – enormní nárůst kriminality, vznik domobran, nárůst moci mafie a gangů. (Mexiko, Itálie)
Terorismus – kybernetický útok proti švédským letištím 2015, napadení švédských vojenských serverů v 2012 and 2013 a jejich využití k útoku na US finanční instituce, třítýdenní kybernetický blackout Estonska – mobily, internet, banky, státní služby. Útok na rozvod elektrického vedení v ČR (2016)
Prostředí – sucha, povodně, zemětřesení vyčerpání zdrojů atd. (sucho ve Venezuela, tajfun Filipíny a USA)
Přelidnění – Behavioral Sink (Japonsko, Velikonoční ostrovy)
Z toho všeho lze vidět vzájemnou propojenost tří hlavních pilířů systému: Politický rovnováha – ekonomická stabilita – mír. Jakmile se jeden z těchto pilířů zhroutí, kolabuje celý systém. Za konečný stav tohoto kolapsu považujeme válku – v té době už civilisté pouze bojují o přežití a snaží se o evakuaci z válkou zasažené oblasti.

Anatomie krize systému:

Nyní zmapujeme, jak se události během krize vyvíjí a eskalují postupně až k celkovému zhroucení a to na dvou příkladech. Nejprve na ekonomické krizi, kde se věci vyvíjejí většinou pomalu a dlouho – a pak na politické krizi, kde většinou problémy systému eskalují daleko rychleji.

Ekonomická krize (Argentina, Řecko):

Začátek krize – nejsou výplaty, stoupá nezaměstnanost, pokles domácí produkce,
Panika – vybírání kont, vykupování zásob, mizí zboží, peníze ztrácí hodnotu
Finance – banky krachují či mrazí konta, bank run
Nefunkční zásobování – obchody nemají zboží, začíná vykrádání a nepokoje
Selhání infrastruktury – lidé nechodí do práce, kolaps policie, nemocnic, dopravy, energií, atd.
Nárůst kriminality, vznik ozbrojených skupin, domobrany – lidé se sdružují do gangů, útoky na domy a rabování
Boj o přežití – přestává být možné přes den vyjít na ulici, změna v polo-válečný stav, Černý trh, gangy, boj paravojenských skupin.

Politická krize (Ukrajina, Irák):

Začátek krize – rozdělení společnosti, vyhrocenost, dezinformační válka, demonstrace, politická krize,
Přebírání moci – pokusy o přebrání kontroly nad médii, policií, soudy, odstavení politiků apod.
Chaos – ozbrojené složky státu přestávají stíhat plnit svou ochrannou funkci, demonstrace a stávky, vznik odboje nebo teroristických útoků
Stávky a násilí, převraty – krize se šíří, rabování, mnoho lidé nechodí do práce z důvodu bezpečnosti
Selhání ekonomiky – stát nevyplácí zaměstnancům plat, zavírají obchody, selhává policie, nemocnice, doprava, atd.
Vznik vojenských a polovojenských jednotek – ozbrojenci přebírají vládu a bojují mezi sebou, vznikají zátarasy a patroly, je nemožné bezpečně cestovat.
Válka – neoznačená minová pole, bombardování civilních cílů, intervenční vojska, vláda polovojenských diktatur, válečné zločiny.

Nyní víme, jak se zhruba podobná krize vyvíjí. Můžeme teď tedy určité varovné příznaky nastávající krize zachytit ještě předtím, než se systém začne hroutit.

Varovné příznaky upozorňující na problémy systému:

Stoupající státní dluh
Rostoucí nezaměstnanost
Politická nestabilita, třídní, náboženské, etnické, sociální či názorové rozpory
Klimatické změny
Mezinárodní krize
Prorůstání zločinu do státní správy

Pokud v místě, kde žijeme, pozorujeme tyto varovné znaky, můžeme udělat přípravné kroky na to, aby nás případní krize nezastihla – nejlépe odjet do bezpečného státu a počkat, až krize pomine. Pokud to neuděláme, můžou nás ještě na poslední chvíli varovat první známky nadcházejícího kolapsu. Je to zavření bank, prázdné obchody, stoupající kriminalita. Pokud se tohle začne dít tak víme již, že se systém pomalu začíná hroutit a že není již na co čekat. Je třeba udělat základní přípravu pro naše přežití.

Prevence

„Doufej v to nejlepší, počítej s tím nejhorším“ Benjamin Disraeli (první hrabě z Beaconsfieldu)

Jako u veškerého krizového řízení, včasná prevence nám může ušetřit mnoho pozdějších problémů. Je ale otázkou, jak velké množství času, úsilí a prostředků věnujeme k prevenci krize, která ale nemusí nikdy nastat. Jistým extrémem jsou tzv. preppers, tj lidé, co se aktivně zabývají přípravou na kolaps. Věnují se budování soběstačných komunit, atomových krytů, hromadění zásob apod. Ale i pokud nepatříme mezi preppers, můžeme pro své přežití případné krize udělat jisté kroky:
Zásoby: Pokud si chcete v rámci prevence pořídit něco pro případ krize, měly by to být zejména solární či mechanické zdroje energie + prostředky pro úpravu vody. Ideální plán by byl mít vybudovaný úkryt někde na odlehlém místě (kryt, srub v lese) a po cestě k němu mít schované skrýše se zásobami na cestu. Protože to ale pro spoustu lidí není možné, vzniklo určité minimum, které by člověk měl pro případ krize mít – je to EDC a BOB. EDC je zkratka anglického pojmu Every Day Carry a je to sada věci, které byste měli mít neustále při sobě, abyste byli schopni okamžitě reagovat na nenadálou situaci (autonehoda, únos, terorismus, válka apod.). BOB z anglického Bug Out Bag je sbalené a připravené zavazadlo, které obsahuje potřeb pro přežití, To byste měli mít připravené někde doma – a v okamžiku nějaké krize je s ním možno kdykoliv z minuty na minutu vyrazit z města pryč. Obsah těchto dvou zavazadel se dá v různých variacích najít na internetu a je dost individuální. Zatímco EDC některých lidí si vystačí se zapalovačem a nožem, tak paranoidnější jedinci sebou tahají každý den v autě několik batohů nacpaných věcmi pro případ krize.
Výcvik. Ve společnostech po kolapsu je cena (a tedy přežití jedince) dána tím, co umí. Není o jen a pouze o vojenském výcviku, i když samozřejmě schopnost střílet je úplný základ. Pokud dokážete opravit rádio, odoperovat slepé střevo, vyrobit elektřinu nebo zprovoznit solární dobíječku baterek, máte s čím obchodovat, i když nic nemáte. Příkladem budiž obléhání srbského města, kde jeden civilistů přežil díky tomu, že dokázal podomácku plnit plynové zapalovače z propanbutanové bomby- tato dovednost mu umožnila získat potravu. Jako významnou část prevence je tedy třeba zařadit i věnování se tréninku užitečných dovedností – velká většina věci, co se učíme ve škole, není v době krize použitelná. Architektura, ekonomie, dějiny, náboženství, práva, filozofie, obchod, politika, jazykovky – to vše se hodí pro mír, ale ne pro dobu po kolapsu. Nyní potřebujete sebeobranu, radiokomunikaci, první pomoc, rozdělávání ohně, taktiku, zemědělství, atd.
Plánování. Zamyslete se, koho chcete ochránit a kdo by měl být členem vašeho týmu, dohodněte si společné postupy a komunikaci a společné řešení či meeting point. Po sametové revoluci, kdy ruská vojenská generalita nakrátko převzala moc v Rusku, panovaly v ČR velké obavy z další ruské invaze. Výsledkem bylo, že takřka každá skupina měla domluvený nějaký způsob reakce. Někteří odhodláni zůstat a bojovat proti tankům a někteří si vypracoval itinerář evakuace a dohodli si sraz se svými blízkými pod Eiffelovkou. Není podstatné, jak váš plán bude vypadat, ale jeho vypracování v době, kdy jste schopni racionálně uvažovat, vám může ušetřit mnoho starostí v emociálně vypjaté situaci. Už jenom možnost potkat se s našimi blízkými ve městě klesne na minimum, pokud při krizi přestanou fungovat telefony a internet a nebude možné se s nikým spojit. Proto je dobré mít připraven plán společného postupu. Při plánování dodržujeme zásadu být připraven na nejhorší možný scénář.
Zdravotní stav. Máte slepé střevo nebo zuby moudrosti? Nechte si je vyndat. Po kolapsu nebude žádná zdravotní péče, nebudou odborníci ani vybavení a léky budou astronomicky drahé. Proto se vyplatí nečekat s operacemi a různými lékařskými úkony – pokud by došlo ke kolapsu, podobná věc by vás mohla stát život.

Nyní následuje rozbor jednotlivých fází rozpadu systému a jak se při nich zachovat. Celá tato kapitola je věnována přežití ve městě – pro vesnice a venkov je situace mírně odlišná.

Systém se hroutí, první kroky

Jakmile zaregistrujete začínající krizi, tak je samozřejmě ideální odjet pryč, pokud to ještě jde. Načasování odjezdu e ale problematické, lidé z Ukrajiny popsali případy, kdy jakmile byla v dálce slyšet střelba, odjeli pryč. Po nějaké době útěku ale vyčerpali své finance a vrátili se zpátky – a teprve tehdy se válka dostala až přímo k nim do města a oni se octli v pasti. Pokud z nějakého důvodu odjet nestihnete, můžete udělat následující kroky. Funguje-li ještě obchod, vyměňte své peníze a cennosti za věci potřebné k přežití. Jde o zejména o zbraně a munici. Během mimořádných událostí ale bývá zvykem, že vlády zbraně lidem zabavují – dělo se tak ve starověkém Římě, dělo se před válkou v Jugoslávii a bude se to dít nadále a je třeba s tím předem počítat. Kromě střelných zbraní jsou vhodné jakékoliv další zbraně – mačety, pepřové spreje, teleskopy. Vězte, že v raných fázích krize systém pořád ještě částečně funguje a nemůžete jít do práce s útočnou puškou přes rameno – zatkli by vás. Naproti tom člověk, co vás bude chtít přepadnout, může kráčet po ulici a ruku držící pistoli mít schovanou v igelitce. Hned druhá v pořadí důležitosti je voda. Někteří experti na přežití dávají vodě prioritu, ale zodpovězte si na otázku: dokážete si pomocí zbraně obstarat vodu? A dokážete si pomocí vody obstarat zbraň? To vám dá vaše pořadí priorit. Pokud nevíte nic o filtraci a desinfekci – naučte se to. Je třeba mít na paměti, že voda v kohoutcích nebude fungovat. Nebo někde bude, ale nebudou fungovat čističky a voda nebude pitná. Zásobujte se vodou, pokud ještě funguje – napusťte vanu a PET lahve, zmrazte je a naplňte jimi mrazák. Až přestane fungovat elektrika, můžete s nimi udržet v lednici o trochu déle nízkou teplotu. Dále potřebujete jídlo, léky, hygienické prostředky, zapalovače, další munici, hořlaviny, baterie, alkohol, ještě víc munice a cigarety. Dezinfekční prostředky jako je savo, gumové rukavice, plastové nádobí a spoustu plastikových pytlů. Uvědomte si, že nebudete mít vodu na mytí nádobí a zkušenosti přeživších v Bosně říkají, že hygienické prostředky jsou daleko důležitější než jídlo. Pokud funguje elektrika, nabijte vše co, se dá nabít a vyndejte dobité baterie z přístrojů, kde je nebudete potřebovat. Baterie v nástěnných hodinách bude příliš cenná na to, abyste ji tam nechali. Pokud to neumíte, naučte se používat základní léky a antibiotika! Vytiskněte si návody pro věci, co budete potřebovat – použití léků, návody jak vysušit maso, rady k rozdělávání ohně, apod. – youtube nebude fungovat. Pokud máte větší množství peněz a nevíte co s nimi, vyměňte je za zlato v podobě řetízků a šperků.

Gray man
„není to vaše starost“

Pro přežití v krizi byl vtvořen koncept tzv. šedého muže – tj. člověka, který dokonale zapadne do jakéhokoliv prostředí, ničím na sebe neupozorňuje, je nenápadný a působí stejně hladově a vystrašeně jako všichni okolo. Jde o kombinaci sociálního, behaviorálního a vizuálního maskování. Podobný systém používají vojáci speciálních jednotek, když se infiltrují mezi běžnou populaci cizího státu a označuje se jako low profile. Nejsou v tomto případě oblečeni v taktických vestách a ověšeni zásobníky jako běžní vojáci, ale mají na sobě stejné oblečení jako ostatní lidé – košili, kratké alhoty a sluneční brýle. V našem případě světa po kolapsu nemůžete mít viditelně např. drahou moderní zbraň a goretexové boty – protože by vás kvůli nim někdo zabil. Nenosíte dioptrické brýle, které budou v lidech vzbuzovat dojem vaší slabosti a umožní vás dobře identifikovat. Jste oblečeni nenápadně, působíte stejně sešle jako ostatní. K tomu se váže i nošení maskáčů a vojenského vybavení – je to proti zásadě nenápadnosti. Můžete se stát cílem střelby, protože vypadáte jako paravojenská jednotka. Na Ukrajině zmizely veškeré maskáče z ulic během pár týdnů konfliktu – každý kdo měl na sobě něco v military stylu, byl zatčen a vyslýchán, zda není návodčím dělostřelectva, špehem, apod. Jednáte opatrně a snažíte se na sebe neupozorňovat gesty, vtipy ani přízvukem. Neřešíte problémy a konflikty, jež se vás přímo netýkají. Vidíte, jak se někdo pokouší někoho zabít – dle konceptu Gray Man to není vaše starost a měli byste si jít po svých. Jeden z Bosňanů za války přišel obchodovat do paravojenské základny, kde potkal svoji bývalou spolužačku, sloužící místním ozbrojencům. Netušil, zda tam byla dobrovolně nebo násilím a ani to nezjišťoval – naopak vůbec nedal najevo, že ji zná, dokončil svůj obchod a rychle zmizel. Díky tomu se nedostal do žádných problémů. Tyto zásady nenápadnosti platí dvojnásob pro ženy – pokud jste hezká, zamaskujte to. Noste mužský oděv, pokrývky hlavy, nemalujte se, nevoňte se a nenoste vyzývavé oblečení. V krizi vás vaše krása může přivést do problémů.

Kolaps, panika, násilí.
‘Man is the cruelest animal’ — Friedrich Nietzsche

Během kolapsu (kdy se systém začne hroutit a lidé si uvědomí, že již nefunguje), zavládne na ulicích chaos a spoustu lidí zemře. Je to doba, kdy se musíte rychle adaptovat na nové podmínky – změnit svoje myšlení, zapomenout na svoje civilizační návyky a kdy musíte přejít na mód přežití. Pro toto období platí jedna zásadní poučka – ve množství je síla. Potřebujete shromáždit skupinu odhodlaných lidí, abyste mohli bránit sebe, své blízké, svůj domov a své zásoby. Je třeba si uvědomit, že v tomto období chaosu neexistuje nikdo, kdo by vás nenapadl kvůli zásobám. Pokud bude příkladný táta od rodiny sledovat, jak jeho dítě umírá, zatímco vy máte konzervu, je jasné, čí smrti dá přednost. Proto se vyplatí co nejdříve shromáždit na jednom místě velkou skupinu – nejlépe rodinu a přátele. Oslovte sousedy, domluvte se s nimi a vytvořte plán hlídek. Síla bude v počtech, a budou vznikat velké kriminální skupiny o velkém počtu lidí. Při obléhání bosenského města se daly dohromady celé ulice, vytvořily nepřetržité pětičlenné hlídky a společně bránily třeba pět až deset domů najednou. Opevněte svůj dům či blok, zmenšete počet vchodů na minimum, vytvořte střílny a nepřetržitě hlídkujte. Opevnění zahrnuje nejen střílny a bednění, ale hlavně audiovizuální maskování. Pokud si totiž pořídíte například elektrocentrálu, můžete si být jisti, že vám ji někdo přijde ukrást – za války na Ukrajině jednomu muži armáda zabavila tři elektrocentrály, než se naučil pouštět ji jen během střelby a tak, aby ji nikdo neslyšel. Vizuální maskování je důležité také kvůli odstřelovačům – ti jsou velkým problém při jakékoliv krizi a i v CR existuje v současné době velké množství odstřelovačských pušek, pořádají se tu závody a mnoho lidí je tu má. V tomto období nevycházejte na ulici a vytvořte si dokonalý systém obrany. V této fázi lidé rabují obchody a pumpy, odkud veškeré zboží zmizí během pár hodin. Je třeba si uvědomit, že lidé mají ve zvyku rabovat kdykoliv cítí ohrožení a někdy i bez něj. Povodně, hurikány, zemětřesení, občanské nepokoje – prakticky při jakékoliv krizi bylo rabování zaznamenáno. A pokud dojde k velkému selhání systému, rabování nabude obřích rozměrů a lidé při něm budou hodně agresivní. Přeživší z Bosny vypověděl, že prvního člověka umírat viděl právě při rabování. Jakmile nebude nikde nic k nalezení, začnou se rabovat domy a byty. I dnes vás na některých místech planety zabijí, pokud budete mít boty, bundu, nebo hodinky – během kolapsu se i vaše bydliště stane tímto místem. Během úvodního chaosu budou podobné věci na denním pořádku. Je jedno jestli jste muž nebo žena – jedinec nepřežije, dřív nebo později ho někdo zabije ve spánku a sebere mu jeho věci. Ve všech postapo a survival filmech vidíme nějaké lidi, jak se snaží přežít a zároveň se mezi sebou dohodnout – o tom přesně bude vaše skupina. Potřebujete k přežití další lidi, ale není čas na zdlouhavé dohadování se a „demokracii“. Určete vůdce týmu, domluvte se na plánu a postupech pro jednotlivé situace jako je napadení nebo opuštění úkrytu. Pokud přiberete další skupinu k vám, nechte jejich velitele, ať spolupracuje s tím vaším a zachováte tak soudržnost výsledné skupiny. Důležité morální a taktické otázky prokonzultujte s ostatními a zdůvodněte jim svá rozhodnutí – ve chvíli, kdy na to bude čas. S tímto tématem souvisí jedna věc – závislosti. Pokud můžete, snižte své závislosti na alku, cigaretách, drogách, kávě apod. – tyhle věci nebudou dostupné, budou drahé a způsobí vám afektované jednání a problémy ve skupině. Úkryt v této fázi opouštějte opravdu jen v nejvyšší nouzi. Pokud jste to do té doby neučinili, učte se se střílet! Ve filmu vypadá vše jednoduše, ale pokud nebudete trénovat, nebudete schopni se ubránit. I když jste takzvaně nebojující člen týmu, stejně se učte střílet. Zní to sice depresivně, nicméně zásoby ve městě vystačí jen na pár dní a boj o ně bude na denním i nočním pořádku.
Každopádně pro první dny chaosu platí jedna hlavní zásada – nevycházet ven. I když vás to bude lákat vyjít ven a shánět zásoby, je lepší počkat. Vše později seženete při obchodování na černém trhu, ale riziko zranění (a infekce) je příliš vážné. Tohle období je dlouhé podle toho, v jakém druhu kolapsu jste se ocitli – u ekonomických krizí to přichází pomaleji a o to déle se pak na ulicích střílí, ve válce je všechno rychlé. Pár slov k násilí – při krizové situaci násilí propuká velmi rychle a obyčejní lidé jsou schopni zabíjet ženy a i děti. Za války v Jugoslávii a během kolapsu v Argentině byly k vidění masové hroby, soukromé mučírny, testování nových pušek na dětech a další hrůzy. Protože třeba počítat s tím, že vás může chtít zabít kdokoliv a kdekoliv a nemusí mít k tomu žádný důvod – věřte pouze své skupině.

Během chaosu

Muž z Argentiny, ukrajinští civilisté a chorvatský voják, kteří zažili pád země do chaosu, popsali chování lidí ve městě postihnutém krizí. Například Argentina upadalo do chaosu pomalu a postupně, nárůst kriminality byl pozvolný – ale o to víc překvapivý a smrtící. Stouplo množství přepadení pěších i řidičů na ulicích a dramaticky se zvýšil počet únosů. Zprávy hovoří o pěti, někdy dokonce deseti únosech denně v Buenos Aires. Kriminalita stoupala proto, že krachovala ekonomika – a náhle se objevila spousta chudých lidí, kteří neměli dost peněz, aby nakrmili své rodiny. Jelikož přechodová fáze k chaosu může trvat déle, může vás zvýšená kriminalita zastihnout v běžném životě. Únosy v zemi postižené ekonomickým kolapsem bývají dvojího druhu – bud tzv. expresní, kdy jste uneseni na ulici kvůli tomu, že vypadáte bohatě. Většinou si únosci řekou o malou částku a do hodiny jste propuštěni – šance přežití je veliká, jste pouze zmláceni či znásilněni. Druhý typ únosu – dlouhodobý, kdy jste několik dní vězněni (a je vyžadována daleko větší částka), je ten horší. Většinou se neobejde bez uřezaných prstů a šance přežít jej je zhruba 60% – tyto únosy vznikají totiž tak, že vás někdo z únosců zná. Kolega, spolužák, soused, příbuzný, někdo koho znáte, ví, že vaše rodina může zaplatit a ekonomická situace ho donutí k akci. Jelikož se únosci obávají prozrazení a pomsty, nechávají často svou oběť zemřít – časté bylo např. udušení pomocí lepicí pásky. Učte se proto preventivním strategiím a defenzivní jízdě. V Argentině bylo zaznamenáno obrovské množství únosů přímo z auta. Trénujte jak nezastavovat, nacvičte si jak se dostat přes zátaras z aut a jakým způsobem řešit pronásledování či napadení vozu pěšími. Učte se jak se nenechat odříznout od únikových tras. Musíte se připravit na útočníky, kteří budou na vše auto házet věci, kteří se vám postaví před auto – takže zastavíte či nabouráte – aby vás mohli okrást. Chce to čas a odhodlání, ale musíte se dostat do bodu, kdy i kdyby vám odletělo čelní sklo, tak budete pokračovat v jízdě. Když vám někdo dá zkroucené hřebíky na cestu a propíchne vám pneumatiky, tak budete v klidu a budete pokračovat v jízdě. Vždy pokračujte v jízdě, ať se děje cokoliv, dokud se nedostanete k benzinové stanici, nebo na jiné bezpečné místo. Obzvlášť v noci nebo brzo ráno nesmíte nikdy auto zastavit.
Podstatný během krize je také fakt, že útočníci, kteří vás napadnou, jsou stejní lidé jako vy a vizuálně je nijak nepoznáte. Nebude to motorkářská banda šílenců z Mad Maxe, ale obyčejný chlápek, který pro přežití své rodiny potřebuje něco, co máte vy. Překvapivost a brutalita útoků je extrémní. Vystřelí na vás znenadání, kdy to nečekáte a pak budou mučit vaší ženu a děti, aby jim prozradili, kde jsou schované zásoby. Z Argentiny jsou zprávy o mučení elektrickým proudem, pálení žehličkou, pálení hořákem – humanita jde v takových situacích stranou. Z války v Ukrajině jsou zprávy o mnoha zvěrstvech od lidí, kteří se náhle objevili v čele ozbrojených skupin a využili situace. Ozbrojenci jako první útočí na moderní opevněné domy s pancéřovými vraty, mřížemi a kamerovým systémem. Za normálního stavu tyto prostředky byly schopny odradit zloděje, ale během kolapsu naopak lákají k útoku pod vidinou bohatých zásob. Vy postupujte jinak. Můžete kompletně zabarikádovat vstup a na východ použít žebřík. Nebo naopak použít tunel a vcházet do domu skrz jiný dům, jak to udělal muž v Bosně. Největší nebezpečí útoku na obydlí je v okamžiku, kdy jdete dovnitř nebo ven – naučte se procedury jak to bezpečně dělat a schovejte východ tak, aby nikdo neviděl, že jdete na ulici. Svůj dům tedy zabezpečte dle zásad nenápadnosti – neprozrazujte, že máte elektriku, že vaříte a máte zásoby. Nikoho cizího neberte dovnitř. Vyrobte střílny, připravte si odvětraný prostor, kde můžete vařit na ohni – elektrika ani plyn nebudou fungovat. Pokud máte v domě či bytě komín, zprovozněte ho a vařte za tmy, kdy dým není vidět. Kolaps může nastat i uprostřed zimy, kdy budete potřebovat topit – když bude čím, jelikož dřevo ve městě mizí velmi rychle. Budete potřebovat hygienická řešení. Místo toalety použijte k vyměšování plastikové pytle, které lze po použití vyhodit. Odpadky nevyhazujte z okna. Krom šíření infekce by na první pohled prozrazovaly vaši přítomnost – vždy je po nějaké době odneste z domu v noci někam dál.

Slyšitelnost zvuků v noci dle vojenské příručky AČR:
Hovor, kašel, natažení závěru – 100m
Výkřiky, pád kovového předmětu na zem, kroky po tvrdém terénu 200m
Výstřel 4km

Druhá fáze – zásoby a obchod.

Pokud jste zabezpečili svůj úkryt a přežili dobu nejhoršího chaosu a rabování, nastává další fáze, a to fáze zásobování. Docházejí vám nějaké základní věci a je nutné je někde sehnat. Jelikož obchody nefungují, zbývá jen jediná věc – vyrážet v noci na výpravy, prohledávat město a přinést domů cokoliv, co můžete potřebovat. Zkušenosti z měst postihnutých krizí ukazuje, že nejrychleji mizí dřevo, případně další paliva, použitelné pro výrobu tepla. Stromy v parcích a ulicích jsou pokáceny, dřevěné ploty rozebrány a spálen veškerý nábytek. Pro podobné výpravy dodržujte několik zásad: Vždy mějte zbraň, nikdy nechoďte sám – vždy ideálně 2-3 lidé, při více lidech působíte jako rabující gang a stanete se terčem útoku. Nikdy nechoďte ven za světla (ani nepoužívejte světlo), udělejte maximum pro audiovizuální maskování a vyhýbejte se jakýkoliv konfliktům. I v noci mohou fungovat někteří odstřelovači, vyhýbejte se proto otevřeným prostorům. Pokud spatříte nějaké další lidi, vyhněte se jim. Ne vždy to jde, proto se snažte vypadat jako všichni ostatní lidé, které potkáte – pokud jsou špinaví a zoufalí, vypadejte také tak. Pokud budete působit najezeně a se spoustou zásob, stanete se terčem. Pokud na vás někdo zaútočí, odrazte útok a ustupte. Ztráta jakýchkoliv zásob není ničím v porovnání s problémy, které se dostaví, pokud je někdo z vašeho týmu zraněn. Výpovědi survivalistů z válečných zón ukazují, že pro přežití jsou naprosto vitální neprůstřelné vesty pro každého, kdo vyjde v noci ven. Také je užitečné cvičit taktiku – jak se navzájem krýt a jak se chovat, abyste nebyli zasaženi, jak bojovat za tmy a jak ustoupit z přestřelky. Nepozorovaný pohyb v ruinách a troskách je dobré trénovat ve vašem úkrytu, abyste zjistili, jak moc jste a nejste vidět a slyšet. Naproti tomu se občas může stát, že narazíte na podobné lidi jako vy – nejsou agresivní a chtějí jen najít nějaké zásoby. Můžete s nim zpoza krytu navázat komunikaci a vyměnit si informace, které máte. Rádio, internet ani TV nefungují a jediný zdroj informací o tom kde se co děje ve vašem městě jsou drby.
Později začne postupně vzkvétat obchod. Spoustu lidí totiž bude mít hodně zásob jednoho druhu (například vyberou sklad alkoholu) a budou jej potřebovat ta něco měnit. V drtivé případě jde o výměnný obchod, lokální měna je většinou mrtvá díky ekonomice nebo válce – v Argentině zkolabovala měna na dobu jednoho roku – a to poté, co se několikrát ve snaze o záchranu ekonomiky změnila. Objevily se ale případy, kdy lze věci koupit za zlato či zahraniční měnu (dolary) – kurz je většinou ale hodně nevýhodný. Pokud cestujete za obchodem, neberte sebou moc věcí a cestou zpět dávejte pozor, zda vás někdo nesleduje. Pokud budete vypadat, že máte v úkrytu sklad konzerv, které chodíte pravidelně měnit, brzo se najde někdo, kdo bude chtít tento sklad přepadnout a vykrást. Naučte se proti sledovací postupy. Nechoďte obchodovat do soukromých úkrytů. Snažte se vyměňovat věci nejprve se sousedy a s lidmi, které znáte a až poté co to nejde, se pouštějte dál.
Věci, se kterými se dobře obchoduje, jsou baterie, zapalovače, konzervy, alkohol, cigarety, káva, munice a zbraně, antibiotika, svíčky. Za války v Bosně se dala puška získat za nabitou autobaterii a za hovězí konzervu jste si mohli na několik hodin koupit ženu. Muž z Bosny, co plnil zapalovače, je vyměňoval za cokoliv, co lidé měli – svíčky, konzervy, olej.

Zdraví

Největším problémem všeobecně je neexistující lékařská péče a nedostatek léků. Mnoho lidé umírá na malá poranění s infekcí, jakékoliv nemoci jsou smrtelný problém. Všude je špína a pach z rozkládajících se lidí, může být zima, déšť nebo naopak horko. Naučte se rozeznávat různé druhy antibiotik a desinfekce (Alkohol, bělidlo, jód, peroxid, ultrafialové záření) a umět je použít jak na zranění, tak na dezinfekci vody. Učte se znalost ošetření typických zranění – tržná či řezná rána, průstřel, vymknutí kotníku, zlomenina. Nebude RTG, náhradní krev a lékařská pomoc, takže například umět použít turniket na tepenné krvácení je sice fajn, ale v podobné situaci, kdy pak nenásleduje odborné ošetření je to jen oddálení nevyhnutelného. Víc budete řešit otravy ze špatného jídla či vody, zanícené rány a nemoci plynoucí z oslabeného organismu.

Evakuace

Pokud krizová fáze neskončí, přijde dřív nebo později okamžik, kdy budete muset opustit město. Odpadu neustále přibývá a kritických zásob – jídlo, voda, palivo – ubývá. Pokud byste zůstali ve městě moc dlouho, mohli byste se ocitnout ve smrtící pasti, kde není co jíst a lidé pološílení hlady útočí na vše živé – jak dokladuje popsaný případ ženy v obléhaném Stalingradu, která snědla své vlastní dítě. Na odchod si připravte plán, kam chcete jít a kudy se tam chcete dostat. Cestování autem bude v této době nemožné, jednak nebude nafta a jednak budou cesty zatarasené vraky a ruinami a případně zátarasy a checkpointy – silnice bývají kontrolovány ozbrojenci. Polní a lesní cesty jsou zaminovány. Připravte si tedy zásoby tak, abyste je byli schopni unést. Zjistěte si co nejvíce informací o tom, jaké ozbrojené skupiny kde ve městě a okolí fungují, a cestu vymyslete tak, abyste podstoupili co nejmenší riziko. Naplánujte si dávky potravin a vody na den a ujasněte si, kde naberete další. Město opusťte v noci.